O nás

Charakteristika Dětského domova v Kralupech nad Vltavou

Jsme dětský domov rodinného typu o kapacitě 22 dětí. Žijí zde děti a klienti, kteří jsou k nám umisťovány na základě soudního rozhodnutí, a to většinou z důvodu nedostačující péče ze strany jejich rodičů. Patří k nám děti ve věku od 3 do 18 let, nebo do ukončení profesní přípravy na budoucí život, a to do věku maximálně 26 let. Momentálně máme v zařízení děti ve věku 5 – 19 let. Jsou rozděleny do tří výchovných skupin po 6 – 8. Těmto dětem zařízení zabezpečuje plné přímé zaopatření.

Chod zařízení zajišťuje celkem 18 zaměstnanců.

Z toho pedagogičtí pracovníci:

  • ředitelka
  • 6 denních vychovatelek
  • 2 asistentky pedagoga (zajišťují noční práce)
  • speciální pedagog

nepedagogičtí pracovníci:

  • ekonomka
  • vedoucí stravování
  • 2 kuchařky
  • údržbář
  • uklízečka

Zařízení funguje s celoročním nepřetržitým provozem. Součástí našeho zařízení je také nově zrekonstruovaná jídelna, ve všední dny je dětem poskytována snídaně, svačina do školy, odpolední přesnídávka a večeře. Děti obědvají ve škole, kterou navštěvují. O sobotách, nedělích, svátcích a prázdninových dnech je poskytována strava i včetně obědů.

Budova je stavěna neúčelově. Byla postavena v roce 1935 a původně sloužila jako sociální zařízení se zdravotním střediskem. Jako dětský domov fungujeme až od roku 1955. Je to zděná budova se čtyřmi podlažími. V přízemí se nachází kuchyň, jídelna, sklad potravin a příručního materiálu a kanceláře. V prvním, druhém a třetím poschodí jsou ložnice dětí včetně sociálního zázemí.

Děti jsou k nám umísťovány na základě soudního rozhodnutí. Důvodem pro umístění dětí do našeho zařízení bývá nejčastěji velmi nepodnětné rodinné prostředí, neschopnost rodičů zajistit nezbytnou péči o dítě, nevyhovující bytové podmínky, alkoholismus rodičů a zřídka i děti osiřelé, častěji spíše poloosiřelé. Děti k nám přicházejí obvykle se silnou citovou deprivací, poznamenané výrazným nezájmem rodičů, často mezi nimi najdeme i děti týrané. Ve srovnání s ostatními zařízeními ve středočeském kraji jsme specifičtí tím, že má naše zařízení nejmenší kapacitu. Domnívám se, že je to nesmírné plus, protože se tak lépe dokážeme přiblížit režimu běžné rodiny. Náš domov je umístěn v sice starší, ale stále upravované větší vilce, krásně architektonicky řešené, v klidném prostředí na okraji města, s protékajícím potokem okolo. K objektu patří krásná zahrada, která slouží k odpočinkovým a rekreačním činnostem dětí. Je téměř celá zatravněná, vybavená venkovním bazénem, ping-pongovým stolem, streetballovým košem, průlezkami, ohništěm, dřevěným altánem s krbem, kde se v létě může grilovat.

Spolupracujeme s mnoha občanskými sdruženími a nadacemi, které nám velice napomáhají zajišťovat dětem pestrý program, buď přímými nabídkami různých akcí nebo zprostředkovávají sponzorskou spolupráci. Naše činnost je závislá na těchto aktivitách, kontaktech a spolupráci s vnějším prostředím. Státní ani krajský rozpočet nepočítá s finančními prostředky na tyto účely. Přesto se nám podařilo jet s dětmi v loňském na hory roce lyžovat, ale i snowboardovat. Nyní nevíme jestli v dalších letech budeme moci jet na výjezd na hory. Vlastníme veškeré lyžařské a snowboardové vybavení, jízdní kola, zimní i kolečkové brusle, campingové vybavení (stany, spacáky atd.), veškeré sportovní náčiní.

V našem zařízení nefungují tzv. „cvičné kuchyňky“ a to z toho důvodu, že budova je malá a nejsou prostorové podmínky pro vytvoření takového vybavení. Děti tak nemají možnost vyzkoušet si samy přípravu třeba i jednoduššího jídla, často ani nemají ponětí, jakým způsobem se pokrmy připravují, co vše je třeba předem zajistit atd. Pro budoucí samostatný život dětí (a také pro dobrý pocit ze samostatně vykonané práce) je více než žádoucí, aby si děti osvojily alespoň jednoduché kuchařské dovednosti a pronikly tak do tajů tohoto umění. Z těchto důvodů paní ředitelka zavedla v domově tzv. „pracovní pátky“, kdy každé páteční odpoledne připravuje se skupinkou dětí večeři pro celé zařízení, popř. s dětmi peče moučník na sobotní snídani. Děti v kuchyni pracují velmi rády, na každý pátek se těší a odměnou je pro ně nejen výsledek v podobě voňavého jídla, ale také příjemný pocit, že si dokáží samostatně připravit např. večeři.

Osobně se domnívám, že se tu dětem líbí, jsou tu rády, což je zajisté zásluha zejména vychovatelek a za to jim patří obrovský dík a uznání, dost často i velký obdiv za jejich nikdy nekončící usilovnou práci a bezmeznou lásku a trpělivost, kterou dětem věnují. Společným cílem celého kolektivu dětského domova je rozveselit tváře dětí, kterým se nedostává lásky a porozumění od těch nejbližších – rodičů – a jsou tedy odkázány na pomoc a podporu nás ostatních. Na druhou stranu se ale z těchto dětí, jimž na začátku dosti často chybí i primární hygienické a stravovací návyky, snažíme vychovat slušné, plnohodnotné a pro společnost prospěšné občany, kteří se po odchodu ze zařízení budou schopni postavit na vlastní nohy a postarat se o své bytí.